Někdy... vše, co máma opravdu potřebuje... je prostě dát si volno.
A někdy... všechno, co od vás potřebuje, je ustoupit a nechat ji dýchat...
Protože úkolem mámy je udržet vše pohromadě... Ji samotnou a všechno ostatní, každou chvilku...
A dělá to skoro pořád... Je tady pro všechny ostatní, ale ona sama se často ztratí...
Vychovává malé lidi a stará se o všechny jejich potřeby... Řídí a žongluje s tolika životy, plány a detaily... Vyrovnává všechny problémy a cítí, když je rovnováha mimo...
A její rodina je její PROČ?. Miluje je víc než cokoli jiného – a taky miluje společný život... ale občas... občas se jí stýská po životě před...
Protože někdy... někdy je to všechno tak těžké...
Vše, co v takové chvíli potřebuje, je aspoň na chvíli odhodit věci, které nese...
Aby se mohla znovu vidět... Aby měla možnost se zastavit...
Aby měla možnost aspoň na chvíli poodstoupit. A klidně se na chvíli rozložit. Protože to znamená, že konečně může něco z toho vypustit... některé z věcí, které má uvnitř...
Potřebuje jen pochopení a prostor ke zpracování svého nepořádku.
Nechte ji, aby si dala přestávku – bez předsudků.
Nechte ji, aby se zhroutila– aniž byste se ptali, jestli s ní něco je "špatně?"
Nechte ji mít vztek – bez rady.
Nechte ji plakat (a plakat víc) – aniž byste ji litovali.
Nech ji dnes být v tom v "Není mi dobře"– bez obav jestli jí bude dobře zítra.
A… pokud opravdu nebude v pořádku zítra, pozítří nebo příští týden… potřebuje někoho, kdo by jí pomohl najít zdroje – bez posuzování!
Protože tak moc maminek se do téhle chvílí dostane a projde si něčím hlubokým, temným a hrozným. Ale často samy. Bez prostoru na to, naučit se mít k sobě soucit a laskavost.
Ale většinu času...
vše, co opravdu potřebuje...
je jen malá šance dát si přestávku...
