.jpg)
Spoustu dětí a jejich rodičů čeká v září jedno velké poprvé: Poprvé do školky! Jak se na něj co nejlépe připravit jsme podrobně rozebrali v našich minulých článcích a emailovém seriálu. Ale je co se prozkoumat pohled mámy, která je zároveň dětskou psycholožkou a zvykání na školku už řešila se spoustou dětí i rodičů?
Jak se tedy připravit na školku z pohledu dětské psycholožky Lucie Miškóci?
Dobrá zpráva je, že to jde. Ta horší: Nejde se připravit úplně na všechno. Každá rodina je jedinečná, různé děti mají různé povahy a potřeby. Zároveň do procesu vstupují nepředvídatelné faktory: Můžou přijít další životní změny jako nemoc, může se stát, že nakonec nenastoupí nejlepší kamarád dítěte nebo na poslední chvíli nastoupí jiná paní učitelka,… Zkrátka stát se může cokoli. Můj první tip? Zkuste přijmout, že neovlivníte úplně vše. Mnohem snáz se vám pak bude pracovat s tím, co ovlivnit lze.Ve vašich rukou leží především rozhodnutí o tom, zda dítě do školky nastoupí nebo ne. V ČR je běžný věk nástupu do mateřské školy 3 roky. Je ale možné využít nějaké kolektivní zařízení (jesle, dětská skupina) už dříve, případně naopak nastoupit do školky až později, klidně v 5 letech (povinný předškolní rok). Existují školky státní, soukromé, lesní, Montessori,… Výběr je pestrý. Nabízím pár otázek, které můžete položit sami sobě:
- Proč chci, aby šlo dítě v září do školky? Co to přinese dítěti? Co to přinese mně? Co to přinese naší rodině?
- Mám pocit, že dítě do (této) školky musí? Jaké jsou důvody? Jsou skutečně objektivní (finanční, pracovní, právní,…) nebo jde jen o obavy a očekávání někoho jiného?
- Mám pocit, že dítě do (této) školky nechci dát? Jaké jsou důvody? Ochraňují nás moje obavy (mě, dítě, rodinu) nebo nás spíše brzdí? Je dítě nezralé nebo mám jen strach jej „pustit“? O kom z nás je to více?
Pokud si nejste jistí, doporučuji to probrat s někým blízkým nebo s odborníkem. Osvědčuje se dobře znát svou motivaci, pak si rozhodnutí mnohem lépe ustojíte. A dítě vaši (ne)jistotu vycítí – to samé i okolní komentátoři.
Říkáte si, že už školku opravdu potřebujete vy jako máma, ale připadá vám to jako sobecké vůči dítěti? S tím se u maminek setkávám často. A nezní mi to jako sobecké. Pokud je máma většinu času vyčerpaná, podrážděná a netrpělivá, je pro dítě jenom dobře strávit kvalitní čas i s jinými dospělými. Máma se může v mezičase nadechnout, začít se na dítě znovu těšit a trávit s ním čas nejen proto, že „by měla“. Čas s mámou není o kvantitě, ale o kvalitě. Současně není reálné, aby jeden člověk naplnil všechny potřeby dítěte. Dříve byla na výchovu dítěte celá vesnice či kmen. Školka může dítěti přinést nové zážitky, dovednosti i kamarády. Není pravda, že malé děti nepotřebují jiné děti. Hra několika tříleťáků sice není nijak sofistikovaná, ale většinou o sebe děti jeví zájem, rádi spolu tráví čas, učí se od sebe a díky situacím, které spolu zažívají, se rozvíjejí po sociálně-emoční stránce. Člověk je zkrátka sociální tvor.
Nechci tady školku za každou cenu propagovat. Vy znáte nejlépe sama sebe i své dítě a dokážete rozpoznat, zda vám školka letos něco přinese. Případně můžete vyzkoušet režim „na půl cesty“: Ve školce jen dopoledne nebo některé dny, hlídání dítěte chůvou či kamarádkou,… A pak můžete přidávat nebo ubírat.
Zvědomení rozhodnutí a jeho motivace bychom tedy měli. Vyvstávají vám ještě nějaké obavy? Co nejhoršího by se mohlo stát? Je to skutečně reálné? Pokud ano, můžete se na to nějak připravit?
Katastrofické scénáře rodičů se často točí kolem toho, že dítěti bude ve školce smutno, bude se cítit opuštěné a bude z toho traumatizované na zbytek života. Rodiče si mnohdy sami pamatují, jak ve školce plakali a nikdo nepřicházel. Domnívám se, že jednak se v dnešních školkách více dbá na psychické potřeby děti (dříve se o nich bohužel moc nemluvilo), a jednak, že pláč hned nemusí znamenat katastrofu. I kdyby dítěti bylo smutno, většinou to bývá záležitost prvních týdnů a současně máme nástroje, jak dítěti pomoct. Trauma nevznikne tak snadno. Dospělí, kteří ke mně na terapii chodí a vzpomínají na těžké zážitky ze školky, si vybavují, jak měli pocit opuštění i doma – rodič tam sice fyzicky byl, ale nebyl pro dítě dostatečně bezpečný, nešlo s ním sdílet své emoce, nenabízel potřebnou oporu. Pokud doma dokážete pro dítě budovat bezpečný přístav, laskavé a přijímající prostředí, máte napůl vyhráno. Bohužel nejde zajistit, aby se dítěti nikdy nic špatného nestalo; můžete ale hodně napomoct tomu, aby dítě zvládlo, když se něco stane. Mezi základní lidské emoce patří kromě radosti i smutek, vztek a strach. Všichni je známe, všichni se s nimi učíme pracovat. V ideálním případě se dítě se svými emocemi učí pracovat skrze primární pečující osobu, která je takovým „emočním kontejnerem“ – obsáhne a podrží emoce dítěte, ustojí je. A to mě znovu vrací k důležitosti péče o duševní zdraví rodiče – v letadle si koneckonců také nasazuje kyslíkovou masku rodič jako první.
Praktické tipy
Teoretizování už bylo dost, pojďme k praktickým tipům, jak se na školku co nejlépe připravit:
- Mluvte o školce. - Začněte si s předstihem o školce s dítětem povídat. Mluvte o tom, jaké to tam asi bude, aby dítě tušilo, co ho čeká. Proč tam bude chodit. Kde to je, jak tam probíhá den, kdo ho bude vodit do školky a kdo ze školky. Pozor na malování skutečnosti narůžovo: Neslibujte dítěti věci, které nemůžete splnit – třeba, že si tam určitě najde hromadu kamarádů, paní učitelka bude strašně hodná a budou tam výborné obědy. I tak zkuste být optimistická a vymýšlet spolu s dítětem, na co se může těšit. Možná častý pobyt venku, zajímavé hračky (jiné, než máte doma J), seznámení s dalšími dětmi a šance najít si kamarády. Pro znázornění toho, kdy se do školky chodí a kdy nechodí, jsou skvělé vizuální pomůcky jako kalendář. Malé dítě si ještě neumí představit, co je to pondělí a co víkend, teprve se učí časové souslednosti. Kolem třetího roku věku je ideální čas na podporu rozvoje v této oblasti.
- Sliby – chyby. – Když něco slíbíte vy, snažte se to v tomto období dodržet ještě více než kdy jindy. Pro dítě je opravdu důležitý pocit, že se na vás může spolehnout. Že když řeknete, že přijdete po obědě, nebude ve školce čekat ještě ve 4 hodiny jako úplně poslední. Vstup do školky většinou usnadní, když už má důvěra mezi rodičem a dítětem pevné základy z dřívějška. A i tady může být kalendář nápomocný. Domluvte se s dítětem, že to, co si v kalendáři zaznačíte, taky platí. A tím v něm posilujete jistotou, že se na vás může spolehnout.
- Stabilita a předvídatelnost. – Pokud je to možné, zajistěte, aby v období kolem nástupu do školky nebyly ve vaší rodině další zásadní změny. Se vším se dá pracovat, ne vše se dá naplánovat. Ale pokud se nástup do školky potkává s vašim nástupem do práce nebo s narozením sourozence, zkuste se vyvarovat třeba stěhování nebo hromadě nových kroužků. Dítě v tomto období potřebuje pevné body, o které se může opřít. Jistoty, které zná. Pocit bezpečí pomáhají budovat opakující se rituály jako třeba pohádka před spaním nebo právě vizuální pomůcky, kde dítě vidí, co ho kdy čeká a co po čem následuje.
- Těšení. - Kromě toho, na co se dítě může těšit ve školce, si s ním můžete plánovat, na co se může těšit po školce. Půjdete třeba na hřiště? Na zmrzku? Ideální je věnovat se třeba první půlhodinku po vyzvednutí ze školky dítěti intenzivněji. Psychicky i fyzicky – některé děti se pak hodně potřebují potulit. Jiné dítě je přehlceno dojmy a potřebuje doma chvilku o samotě – dopřejte mu ji, ale současně dejte najevo, že když bude chtít být s vámi, jste tam pro něj. O těšení se mluvte: Dítěti může být smutno, vám taky, ale to je přece známka toho, že se máte rádi a těšíte se na sebe!
- Trénink. – Pokud máte vy nebo dítě obavy z něčeho konkrétního, můžete to zkusit o prázdninách natrénovat. Třeba vstávání, efektivní ranní přípravu nebo odloučení. Alespoň včas „vychytáte mouchy“, případně budete dopředu vědět, co pro vás zatím bude náročné.
- Buďte připraveni na emoce. – Dítěte i svoje. Možná vás překvapí, že je dítě naprosto v pohodě a vy jste ta, která pak pláče v autě. I to k tomu patří. Vaše malé miminko jde poprvé do velkého světa samotné! Třeba vás vyslechne kamarádka, která to má podobně. Co se týče dítěte, někdy přijdou slzičky hned, ale jindy až po pár týdnech, když mu dojde, že tam opravdu musí každý den. Jeho smutek nezpochybňujte, ale ani neprohlubujte (třeba neustálým hlubokým rozebíráním nebo zahlcením svým vlastním smutkem). Okomentujte emoci, přijměte ji a zkuste si ustát své rozhodnutí. Loučení bývá těžké, ale je fajn jej neprotahovat – právě proto, aby se dítě nadměrně nerozlítostnilo (a nebo vy neznejistěla).
- Když to neklape. – Pláč neznamená, že má dítě trauma a vy to máte se školkou vzdát. Je to o intenzitě emoce, o tom, jestli se pak dítě uklidní, jestli si na školku postupně zvyká a začíná se mu tam (alespoň trochu) líbit. Pokud ale dítě pláče celé dny, nelepší se to, ve školce si nehraje a i doma se chová jinak, případně pokud jej najednou často bolí hlava nebo bříško, může být na školku ještě nezralé.
- Proti stýskání. – Určitě už jste také narazili na „vychytávky proti stýskání“: Dítě si může vzít do skříňky fotku maminky (pokud není typ, který by to ještě více rozesmutnilo), na sebe náramek, který společně vyrobíte, nebo si navzájem můžete nakreslit kouzelné srdíčko na ruku. Jak kouzlo funguje? Když je dítěti smutno, pohladí srdíčko a maminka to ucítí, přenos funguje i obráceně z maminky na dítě J
Už jenom tím, že čtete tento článek a o tématu přemýšlíte, se určitým způsobem na školku připravujete. Už jen tohle z vás dělá dobrou mámu. Nemusíte být perfektní. Mám potřebu tohle dodat, protože jsem se mnohokrát setkala s tím, že o sobě nejvíc pochybovaly ty nejsvědomitější mámy. Zjišťujte si informace, připravujte se – ale nemusíte to přehánět. Domácí pohoda a dobrý vztah s dítětem jsou to hlavní. Ostatní se poddá.
