Naše magnetky jsou téměř nezničitelné, o nás se to ale tak úplně říct nedá. :) V toto chvíli jsme zavalení jako nikdy (díky vám za to! :)). Pro to, aby u vás byl náš pomocník co nejdříve, děláme všechno, i tak je teď ale přibližná doba doručení vašeho balíčku dva týdny.

Pro mámu, která chce být dokonalá... ale ono to pořád nejde...

85133939_599690160763877_928856836050780160_n

Mám jen jednu hlavu. Podle mě je tak normálně velká. Nezvětšila se tím, že mám děti. Ani svaly mi nezesílily s každým dalším dítětem (spíš naopak :)). Nevyrostla mi další ruka jen proto, že jsem se stala něčí manželkou. I když by to bylo vážně fajn! Řekla bych, že to tak mají všechny mámy.

I přesto najednou neseme váhu mateřství. Všechna ta rozhodnutí, která musíme každý den dělat: Vypnout už tu televizi nebo ne? Zlobit se nebo raději obejmout? Nabídnout pomoc nebo nechat, ať si poradí sám? Zajít k lékaři nebo raději počkat? Začít se školou letos nebo za rok? Prostě tisíc malých věcí… 

Neseme váhu partnerství – je na nás, abychom zatraceně už konečně přišly na to, jak vypadat sexy v teplákách, jak vměstnat sex mezi praní, umývání nádobí, zametání podlahy, řízení „taxi” a uspávání dětí. Chceme zůstat ve spojení s mužem, kterého od začátku tak milujeme, protože víme, že pokud nebudeme rozvíjet náš vztah teď, tak to možná později už nepůjde.

Neseme váhu toho, že máme práci – snažíme se vyvažovat schůzky s mateřstvím, kariéru s vařením. Prostě sakra chceme rodině uvařit tu zdravou večeři, ale zároveň cítíme, že mnohem raději bysme si zalezly do vany. 

Neseme váhu ženství – to je emocionální daň, která se platí každý den. Jsou to naše hormony, naše nálady, naše bláznivé myšlenky. 

Neseme váhu svého vlastního já – vymýšlíme, jak stihnout lekci jógy, u toho se snažíme nezapomenout na těch pár sklenic vody. A kdy už si konečně přečteme tu knížku, kterou jsme dostaly minulý rok k Vánocům?

Všechnu tuhle váhu nosíme každý den. Cítíme, že musíme každý každičký den všechno zvládnout. Všechny ty kusy závaží tam prostě jsou a my je musíme naskládat jedno na druhé a doufat, že je dokážeme udržet. A někdy to vypadá, že když přidáme ještě jednu věc, celé se to (i s námi) převrhne. Ale stejně zatneme zuby a jedeme dál: Ještě zasadíme jednu květinu, kterou bude potřeba zalévat. Ještě si naložíme jedno závaží, které se přece “už ztratí”.

Jak se z toho ale krucinál dostat?

Stačí Jedna jediná věc. ZASTAVIT SE!

84610485_232555847752169_4920985506973483008_n

Neustále směřujete sem a tam, abyste nikdy nebyla schopná být tam, kde zrovna jste? Máte pocit, že „život bude lepší, když“?

Stop. Přestaňte nosit všechno to závaží. Nikdo to od vás nečeká. Kromě vás samotných. Nikdo neočekává, že budete zvládat každou jednotlivou věc. Práci, domácnost, děti, manžela, cvičení, ... A všechno ostatní. 

Nemusíte pořád pobíhat a stíhat a být úplně všude. Co když KDYŽ nikdy nepřijde? Podívejte se na sebe do zrcadla, podívejte na svá pokleslá ramena. Zkuste zjistit, které z těch vašich závaží můžete odložit, jak si konečně můžete odpočinout.

Svět se nerozpadne, pokud to všechno nedokážete pořád dělat. Země se nepřestane otáčet. Ve skutečnosti se budete cítit mnohem líp.

Vzpomeňte si třeba na den, kdy jste byla nemocná, ležela jste v posteli a všechno bylo najednou mnohem víc v pohodě. Děti měly radost, že si k vám můžou zalézt pod peřinu, a rohlík s máslem na večeři nikomu nevadil. 

To, že jste žena a že jste schopná zvládat více úkolů (Jo, chlapi s tím mají vážně větší problém.), neznamená, že musíte. Jen proto, že to všechno dokážete, ještě neznamená, že to taky všechno dokázat musíte. Přestaňte konečně nosit veškerou tíhu vaší rodiny. Odložte to, co doopravdy není nutné, nebo to, co vás nedělá šťastné, a zbytek si spolu všichni rozdělte!


Nemusíte mít každý den teplou večeři. Nemusíte všechny děti rozvážet do kroužků. (Třeba je některé ani nebaví nebo tam už zvládnou dojít samy?) Nemusíte mít pořád dobrou náladu. Nemusíte všem pořád vymýšlet program. Nemusíte dětem uklízet pokoj a už vůbec nemusíte uklízet všechno sama po společné večeři. 

Neříkám, že je to lehké. Netvrdím, že to bude hned. A už vůbec ne, že to půjde v každém momentě! Ale i to jedno malé odložené závažíčko denně po čase může změnit všechno.


A jestli si pořád nevíte rady, kde začít, tak zapojení ostatních členů rodiny je perfektní začátek. Uděláte tak krok k tomu, abyste se nestala tou uhoněnou a ukřičenou mámou, kterou jste nikdy nechtěla být. 

 

Adéla

 

P.S.: Věděli jste, že zapojením dětí do domácích prací ulehčíte život nejen sobě ale i jim? Jak je to možné? O tom, zase příště! Chystám sérii článků, ve kterých se třeba dozvíte, že podle Harvardské studie (nejdéle probíhající studie v historii), je zapojení do domácích prací jednou z klíčových věcí, kterou děti potřebují, aby v budoucnu byly šťastné a úspěšné.  A taky to, jak to udělat, aby to nedopadlo tak, že nakonec stejně raději všechno uděláte sama. :) Nechte si články posílat přímo do mailu a přihlaste se do našeho newsletteru.