Při vyslovení slova řád se většině lidem nevybaví nic příjemného. Řád a rutinu většinou vnímáme jako něco vnuceného, nepříjemného. Možná jsou to ještě pozůstatky našeho dětství, kdy jsme museli dodržovat pevné pravidla a přes jejich porušení nejel vlak. Přitom každý má v sobě vnitřní řád zabudovaný a když se nám podaří vytvořit s ním balanc, cítíme se mnohem lépe. Ani u dětí nejde o vytváření vojenském řádu, kdy se všechno musí dodržovat přesně na čas a vše má své pravidla. Jde o vytváření bezpečného prostředí, které je pro děti předvídatelné a je součástí láskyplného domova. O vytvoření prostředí, které dětem dodává jistotu, nesvazuje, ale naopak postupně učí zodpovědnosti a nezávislosti.
Věděli jste, že strach z neznámého je společně se strachem ze smrti mezi lidmi tím nejrozšířenějším? Možná i vy jste ke změnám a novinkám spíše nedůvěřiví a máte radši jistotu známého. Pokud je to váš případ, asi dětské potřebě bezpečí a předvídatelnosti vlastně celkem dobře rozumíte. Nebo máte opačnou povahu – jakékoliv novinky akčně a otevřeně vítáte. To je určitě super pro vás, ale nejenže v tom patříte spíš k menšině, navíc pro vás může být náročné vcítit se do dětí, které to mají jinak než vy.
Děti jsou v tomto taky různé, ale rozhodně stojí za to se zamyslet nad tím, jak velkou roli hraje v jejich životech pocit bezpečí a jistoty. Jak důležitá je pro ně předvídatelnost, řád a rutina. Že bez řádu se cítí tak nějak ztracené, neukotvené, často vnitřně nespokojené.
Dětství? To je jedna velká změna za druhou! A jen málo z nich má dítě pod kontrolou.
Už od té chvíle, co děti vykouknou na svět, se v jejich životech pořád něco mění. Neustále rostou a zvládají stále nové a nové věci. Postupně z jejich života mizí kojení, lahvičky, plínky a dudlíky. S ohromnou rychlostí se děti neustále učí nové věci – od prvního převalení, přes chůzi, mluvení, čtení. Třeba jim přibude sourozenec, potom paní učitelka a spolužáci a po chvíli zase noví. Jen málo dětí žije po celé dětství ve stejném domě, většina se několikrát stěhuje, často i do jiných měst, mají nové sousedy a školu.
Změna je pro děti zkrátka trvalý stav. Věci v jejich životech se mění každý den. A navíc – jen velmi málo z těchto změn mají pod svou kontrolou. Pak se nemůžeme divit, když se snaží svou kontrolu nad situací projevovat po svém – třeba tím, že odmítají chodit do nového kroužku, nebo tím, že ráno ve školce při loučení pláčou.
Obvyklou reakcí na neznámé, nechtěné nebo obávané je totiž stres. Ten určitě patří k životu a nejde (a nemá nám jít) o to, abychom děti před všemi nástrahami života chránili. Pokud je ale stres každodenní záležitostí, může dítě svazovat. Je to jako byste chtěli pěstovat kytku v příliš malém květináči – tím rostlinku oslabíte a v dlouhodobém pohledu určitě nebude dobře prospívat.
.png)
Dejte dětem záchranný kruh a ony se samy budou pouštět do větší hloubky. Nechejte je plavat bez pomoci a začnou se potápět.
Řád dětem přináší pocit bezpečí. To je jeho největší výhoda. Když se známé věci a události opakují, děti si je mohou beze strachu zařadit do své „knihovny zkušeností“. Díky rutině vědí, že jim nic nehrozí. Díky pocitu bezpečí, se pouští do dalších kroků. Víc si věří. Potom si postupně samy troufnou i na větší sousta – třeba jít samotné do vany, na dětské hřiště nebo přespat u kamaráda.
Pokud děti naopak často zažívají nepředvídané a neočekávané změny – odstěhuje se jim kamarád, umře jim pejsek nebo se rodiče rozvedou – jejich pocit jistoty je narušený. Dítě může mít pocit, že nemá žádnou kontrolu nad svým životem a cítí se vystrašené. I když se takovým změnám v životě nevyhneme asi nikdo, pokud na ně děti dostatečně připravíme a vše ostatní se snažíme dělat tak, jak jsme zvyklí, popere se dítě se změnami mnohem lépe.
Děti chtějí mít kontrolu nad svým životem! Podpořte je!
Rutina, řád a plánování má ale i další důležitou úlohu. Díky nim, děti vědí, kde je jejich prostor, kde je společný prostor a jaká v něm vládnou pravidla. Vědí, co se kdy bude dít, a získávají důležitý pocit kontroly nad vlastním životem. A přesně to je protijedem stresu. Stres je totiž reakcí na cokoliv neznámého a nechtěného.
Mít věci pod kontrolou a mít možnost jednat – to je jedním z nejdůležitějších faktorů lidského štěstí. Je tak hrozně frustrující, když se cítíme bezmocnými, a hodně dětí si tak připadá neustále. Všichni máme rádi, když můžeme svůj osud ovlivnit. A totéž platí pro naše děti. Proto dvouleté dítě vyžaduje “já sám” a čtyřletý se už bude vzpírat, že mu nemáme co přikazovat. Pocit kontroly je hluboce zakořeněná lidská potřeba. S pocitem bezpečí a sebekontroly je najednou mnohem jednodušší užívat si každý den s úsměvem, postarat se sám o sebe a třeba se i pustit do něčeho neznámého, vystoupit z komfortní zóny a posouvat se dál, překonávat nepříjemné.
Řád netvořme DĚTEM ale S DĚTMI
Děti, které vyrostly v chaosu, mají mnohem větší problém se naučit, že život může být klidnější, když si věci trochu zorganizujeme. V rodinách, kde není stanovený žádný řád, se děti často nenaučí mít zodpovědnost ke svým povinnostem. Nenaučí se, že někdy je třeba se prostě v klidu usadit a vypracovat nepříjemný úkol. Pro děti, kterým se neustále připomíná, co mají dělat, může být těžké se o sebe postarat jako dospělí.
Rutina, řád a plánování neznamená dítě svazovat, ale v konečném důsledku dítěti naopak dává nezávislost. Když se řád buduje společně s dětmi, když se postupně předává dětem zodpovědnost, když dítě může začít v určitých věcech rozhodovat, posiluje se jeho pocit bezpečí i sebedůvěra. Úlohou nás rodičů není dětem přesně určovat směr, ale rozvinout v nich dovednosti k tomu, aby si samy vymyslely trasu, která pro ně bude nejlepší.
Podobně jako umělci začínají ovládnutím zažitých technik a pak pokračují k vlastnímu osobitému stylu, tak i děti se ze známého a bezpečného prostředí posouvají k budování vlastní struktury a ke tvoření vlastních pravidel svého života.
všem rodičům jde o to samé. Aby nám spolu bylo dobře... aby naše děti byly samostatné, ale hlavně spokojené
Je jen na vás, jak budou vaše dny probíhat. Můžou být plné chaosu a zmatku nebo si společně můžete vytvořit takový řád, ve kterém vám všem bude dobře. Dejte malým dětem možnost poznat pevné body každého dne a předávejte jim od mala co největší díl samostatnosti a zodpovědnosti.
Vybudujte si své společné ranní a večerní rituály, třeba s naší tabulkou denního režimu, a podporujte děti, aby vše postupně zvládaly samy. Jak děti porostou, začněte spolu plánovat. Ukazujte dětem, co se bude dít, kdy a proč. Pomozte jim zorientovat se v jejich plánech, vtáhnete je do rozhodování. Tím jim umožníte získat pocit, že svůj program určitým způsobem řídí. Díky tomu budou mít děti přehled a zároveň se nebudou cítit jen jako přívěšek k vašemu programu.
Výsledkem bude takový režim, který odpovídá potřebám dítěte i celé rodiny, ve kterém bude dobře vám všem. A na tom se pak krásně staví vše ostatní, co život vašeho dítěte přinese. Všechny ty změny, co vás společně čekají. ♥
Chcete dětem předat část zodpovědnosti a samostatnosti a nevíte jak začít? Stáhněte si zdarma tabulku ranní a večerní rutiny v naší facebookové skupině Plánujeme s dětmi.
Skupinu Plánujeme s dětmi pro vás vedou a praktické články k tomuto tématu pro vás připravují dvě ostřílené mámy celkem šesti dětí do pěti let. :D Život nám oběma přinesl nejen každé po třech dětech brzy po sobě, ale taky s tím spojené nečekané a ne zrovna jednoduché výzvy. Každý den se snažíme nejen přežít, ale hlavně si ho užít.
Adéla / Lyonis - svými pomůckami dělá život jednodušší sobě, svým dětem i všem ostatním, kteří o to stojí. Tvoří a prodává krásné a do detailu promyšlené věci, které všechny sama na své rodině poctivě testuje a vylaďuje k dokonalosti.
Jana / Mateřská povolená - píše blog o tom, jak se žije se třemi dětmi brzy po sobě. Je mistryně organizace i improvizace. Ono to ani jinak moc nejde. Leda by s dětmi chtěla sedět celé dny doma. A to ona nechce. Nebojí se zabalit svou smečku a vyjet s ní sama na celodenní výlet do lesa, na půldenní nákupy do IKEA a brzy třeba i na zahraničí cesty.
Tento článek volně vychází nejen z našich vlastních zkušeností s našimi celkem šesti dětmi, ale i z článků a poznatků Dr. Laury Markham z AhaParenting.com.