(Druhý ze série tří článků)
Číst, psát, počítat? Pozdravit, poprosit, poděkovat? Chytrých knížek o výchově jste přečetli už asi sto, ale stejně tak nějak nemáte jasno. A čím jsou děti starší, tím je to horší, že? To známe! I my tápeme v tom, co vlastně dětem předat, aby byl jejich budoucí život co nejšťastnější a co nejúspěšnější.
Nejspíš už tušíte, že úspěch a spokojenost často mnohem víc závisí na “měkkých dovednostech” než na těch “tvrdých”. A máte pravdu. Myslí si to i Světové ekonomické fórum, z jehož seznamu klíčových dovedností pro budoucnost se budeme dnes inspirovat.
Následujících 9 dovedností jsou ty, které jako rodiče často přehlížíme, nedáváme na ně dostatečný důraz. Přitom jsou tak důležité! A navíc není vůbec těžké je dětem pomáhat rozvíjet. Proto si taky prakticky ukážeme, jak vám v jejich rozvoji pomůžou Lyonis pomůcky.
V prvním článku jsme se už věnovali řešení problémů, kritickému myšlení a rozhodnosti. Dnes se podíváme na další tři:
4. Komunikace
Říkáte si, že v tomhle vaše dítě problém rozhodně mít nebude? Že komunikuje víc, než dost? :D Jenže když se bavíme o dovednosti komunikace, nemluvíme o „jak moc”, ale o „jak dobře”. Umět komunikovat efektivně se v životě hodí na všech úrovních – třeba až bude vaše dítko ve dvanácti vypracovávat skupinový projekt do školy nebo až bude ve třiceti chtít od šéfové přidat (nebo se tou šéfovou stát).
Děti se naprostou většinu svých komunikačních dovedností učí doma od svých rodičů a sourozenců. Prostě to odkoukají od svého nejbližšího okolí. Takže co je klíčové? Jít pokud možno příkladem. Omlouvat se, když sami uděláme chybu, vysvětlovat „proč” a „proč ne”, nelhat. Když už na něco nemáte náladu nebo sílu, prostě to dítěti řekněte. Nemlžte, neodbývejte. A uvidíte, že ono si tuhle přímost osvojí taky.
Věděli jste, že jednou z nejdůležitějších dovedností spadající pod „komunikaci“ je taky „naslouchání“? Zdaleka to není jen o mluvení samotném! Dobrá komunikace znamená, že obě strany si naslouchají a správně se chápou. Pokud u svých dětí chcete tuhle dovednost rozvíjet, začněte zase tím, že sami budete aktivními „posluchači“. Když mluvíte s dětmi, nepřerušujte je, dávejte najevo, že jim rozumíte, projevujte empatii. Vaše děti to velmi rychle odkoukají a budou to pak dělat stejně. A jako bonus to posílí váš vztah. ☺
Další důležitou oblastí komunikace jsou konflikty a jejich řešení. Na tohle je nejlepší trénink se sourozenci. To moc dobře známe! Proto nechte děti, ať si své neshody řeší ideálně samy. Ať se sami domlouvají na střídání nebo na dělení. Zkrátka se zkuste udržet a do těchto sporů nezasahovat. (Kéž by to bylo snadné!)
I to, jak ke konfliktům přistupujete vy jako rodiče, má velkou roli. A pozor – neznamená to, že byste měli před dětmi konflikty odsouvat do pozadí. Krize a hádky jsou a budou. Zkuste ale děti naučit, že i hádka může mít různý průběh a že je z velké části na nich, jak se bude konflikt vyvíjet. Možná se tím naučíte víc, než oni. :)
(A když to někdy nevyjde, tak si nic nevyčítejte, příležitostí k tréninku bude ještě dost. :D A do té doby můžete děti třeba naučit, že za každou hádkou je usmíření.)
Komunikaci s kalendářem můžete trénovat odmalička povídáním o tom, co všechno jste si za poslední týden užili, nebo co všechno vás v novém týdnu čeká. Dá se z toho udělat moc hezká nedělní tradice. S většími dětmi se s kalendářem nebo s to-do tabulkou dobře trénuje pod-dovednost vyjednávací. ☺ Proč je jejich návrh programu lepší než ten váš? A kdo by měl dostat co za úkol? A proč?
5. Spolupráce
Dokázat dobře spolupracovat s ostatními – to je asi bez diskuze jedna z nejvíce ceněných dovedností na dnešním pracovním trhu. A v budoucnosti to nebude jinak. Myslíte si, že tohle se přece děti „naučí“ ve škole a na kroužcích, až budou větší? To sice ano, ale základy pro dobrou schopnost spolupráce si děti budují už mnohem dříve. A my jim v tom můžeme pomoct.
U malých dětí můžete spolupráci pozorovat hlavně při hře se sourozenci nebo kamarády. Různé imaginární hry, hry „na něco“, hry bez jasně daných pravidel jsou na tohle nejlepší. Při nich si totiž děti vymýšlejí pravidla a zákonitosti „za pochodu“ a musejí si pravidla s ostatními vyjednávat, musejí si rozdělit, kdo bude co dělat a podobně. Proto využívejte každé příležitosti k těmto nestrukturovaným hrám s jinými dětmi a podporujte je. Naučí se toho tím totiž hrozně moc!
Jakmile děti začnou chodit do nějakého kroužku (to je často i dřív, než začnou chodit do školy), dostanou další příležitosti k trénování spolupráce. Různé klubíky, kolektivní sporty, tanečky, společné tvoření – tam všude budou zlepšovat dovednost spolupráce přímo raketovou rychlostí. Ideální ale je, pokud už mají základy, na kterých můžou stavět.
Doma můžete dovednost spolupráce u dětí posilovat tak, že jim budete dávat společné úkoly – pokud teda doma máte dva a více kousků. ☺ Ať už bude hlavními principem společného úkolu táhnout za jeden provaz, úkol si rozdělit podle dovedností nebo zájmů nebo třeba střídání se – tím vším spolupráci u dětí rozvíjíte. K tomu je skvělý doplněk naše to-do tabulka, na kterou můžete dětem zadávat úkoly jako třeba „uklidit pokojíček“ nebo na ni přihodíte i nějaké ty domácí práce. A je to.
6. Emoční inteligence
Rozvinutá emoční inteligence nám umožňuje rozpoznat, pochopit a vypořádat se s vlastními emocemi i s pocity lidí okolo nás. Dovednost emoční inteligence popsal v roce 1995 ve své knize Emoční inteligence světově uznávaný psycholog Daniel Goleman. V knize ukázal, že emoční inteligence dokáže být dokonce lepším prediktorem budoucího úspěchu než klasické IQ.
Skvělé na tom je, že emoční inteligence se dá rozvíjet a podporovat už odmala. Jako rodiče bychom si proto měli emocí u dětí všímat. (Jasně, někdy je VELMI těžké je přehlédnout nebo přeslechnout, takže v tom by problém být nemusel. :D )
Zkuste děti učit, aby své pocity pojmenovávaly, povídejte si s nimi o nich. Můžete zkoušet třeba hádat formou hry, jak se asi v různých situacích cítí ostatní lidé. Rozhodně ale dětské pocity nezpochybňujte a nikdy je za jejich emoční projevy netrestejte. Vždyť se zvládáním emocí má problém každý druhý dospělý a děti se to teprve učí, buďte chápaví.
Určitě se – jako vždy – vyplatí jít dětem příkladem. Nebojte se mluvit o svých vlastních pocitech, přiznat, když jste naštvaní nebo zklamaní nebo prostě jenom unavení. A naopak. Nebojte se před dětmi pojmenovat svou radost, když ji máte. Zkrátka to trénujte společně. Skvěle k tomu hodí naše magnetková sada emocí, která pasuje ke všem našim pomůckám. (A třeba v našem kalendáři ji najdete už v základu.)
V příštím článku se podrobněji podíváme na další 3 důležité dovednosti. Tentokrát to bude trojice, která je asi nejvíc „osobní“. Podíváme se na tvořivost, houževnatost a vnitřní motivaci. Těšte se.