Nástup do školky: ranní scény, pláč… 7 tipů, jak to společně zvádnout

Váš školkáček má za sebou svůj první den v naprosto nové situaci – ve školce. Co když to ale neprobíhalo tak, jak jste si představovali? Co když to vypadá, že se pravidelnou součástí vašich rán stane nechuť a vztek. Co když vás při odchodu ze školky dítě nechce pustit a pláče, večer ho bolí bříško a ráno nechce vstát z postele? 

Možná jste se s námi na tu velkou změnu přes prázdniny pečlivě chystali, možná jste byli přesvědčení, že zrovna vaše dítě se do školky opravdu těší a že u vás žádný problém nehrozí. Nebo jste prostě jen chtěli počkat, jak se situace vyvine. 

Co ale dělat, pokud to u vás zatím nevypadá úplně růžově? Nejprve se zkuste do svého dítěte maximálně vcítit. Nejvíc dítěti totiž pomůžete tím, že se ho budete snažit doopravdy pochopit, že ho budete opravdu respektovat. Netlačte na něj, dejte mu čas, nechtějte výsledky hned. 

29.8.citát

Zní to jednoduše, ale někdy je to opravdu těžké. Je to totiž náročná situace nejen pro dítě, ale i pro nás rodiče. Přes všechny své vlastní emoce nezapomínejte na to, že dítě vám to nedělá naschvál, že není rozmazlené ani nevychované. Některé děti to tak zkrátka mají. Zkuste se naučit přijímat jejich pláč. Klíčem k tomu je citlivý a respektující přístup plus kopa trpělivosti.


„Když měla Olívka okolo roku a půl věku, asi až tak do dvou let, různé vzteklé a plačtivé scény u nás byly na denním pořádku. A často to skončilo tím, že i já jsem zareagovala nějak negativně – vztekem, křikem, … Ani nespočítám, kolik zlých nebo nechápavých pohledů od okolí jsem díky tomu musela strpět. Kolikrát jsem se v těchto situacích taky rozplakala nad tím, jak jsem podle všech asi neschopná matka, nad tím, co všechno si o nás asi ti lidi myslí. Strašně mi pomohlo si uvědomit, že takovýto pláč nebo „scéna“ je většinou jenom cesta, kterou si Olívka uvolňuje svoje bolestné a během dne třeba potlačované emoce. Že si tím vlastně upouští páru. Že ta scéna vlastně ani moc nesouvisí s tou konkrétní situací. A že i když neznám přesný důvod jejího pláče, že nám oběma nejvíce pomůže, když onu záminku pláče vezmu vážně, přijmu to uvolnění jejího přetlaku a prostě příjmu fakt, že Olívka teď zrovna pláče. Dnes už mi je jedno, co si o mých rodičovských kompetencích někdo cizí myslí. Jsem ráda, že Olívku lépe chápu a že díky tomu jsou tyto „epizody“ stále míň a míň časté.“ Jana


Myslete na to, že každé dítě je jiné – jedno chodí do školky s úsměvem od prvního dne, jiné k tomu potřebuje týden, další i měsíc nebo déle. Nic z toho není špatně. Vaše role spočívá hlavně v tom, být tady v tom náročném období dítěti průvodcem.

Jak na to? Platí, to, co je uvedené výše, v kombinací s tím, jak cítíte, že je to pro vás oba nejvhodnější. Když si nevíte rady, tak tady pro vás máme 7 tipů, jak být při náročném zvykání na školku dítěti oporou podle Lyonis a Mateřské povolené. Pokud jste ale nečetli náš minulý článek, tak si určitě udělejte chvilku i na něj. Najdete v něm, jak se spolu s dítětem na náročné situace prvních dní připravit, jak pracovat se strachem dítěte nebo jak vymyslet váš odcházecí školkový rituál – to všechno vám může hodně pomoci i teď

 

1. Nenechte se rozhodit svými pochybnostmi ani pohledy ostatních – nejde o ně, ale o vás!

Nevyčítejte si, že zrovna vaše dítě ráno ve školce pláče, zatímco jiné to zvládá s úsměvem. Není to žádné selhání a nic to neznamená. A pokud to něco znamená, tak jen to, že každé dítě je jiné. To vaše je o něco citlivější, na tom není vůbec nic špatného. Možná i vy sami jste citlivější a třeba se vám chce taky plakat. A ani na tom není vůbec nic špatného! (Pokud to tak ale je, tak vaše slzy určitě doporučujeme “odložit” až mimo pohled vašeho školkáčka...). Zkrátka se vůbec nenechte rozhodit pohledy ostatních rodičů. Je úplně jedno, co si oni myslí. Důležití tady jste teď vy a vaše dítě. 

Dělejte vše tak, aby vám oběma v tom bylo dobře. Nikdo jiný lépe než vy neví, jestli je vaše dítě zralé na školku nebo není. Nikdo vám nemůže diktovat, jak přesně by měly první dny probíhat. Neexistuje žádný jediný a správný způsob. Chovejte se zkrátka podle toho, jak to cítíte a jaké máte možnosti. Díky tomu získáte přesvědčení, že v rámci svých možností děláte prostě to nejlepší. Zkuste být co nejvíce klidní a pozitivní, i když do toho ve skutečnosti máte daleko. Uvidíte, že vaše dítě vám to bude vracet zpátky jako zrcadlo.

1.9.citát

 

Zároveň se snažte každé ráno i cestu do školky udělat co nejpříjemnější. Nechoďte do školky na poslendí chvíli a s příchodem do školky už najeďtě na váš odcházecí rituál. (Více o něm najdete v našem minulém článku) A raději znovu zdůrazňujeme, loučení ve školce zbytečně nepratuhujte, ale zároveň se mu nikdy nestažte vyhnout a neodcházejte bez rozloučení.

 

2. Přizpůsobte se situaci, nenechávejte v tom dítě samotné a hledejte řešení.

Ověřte si ve školce, jak se dítě chová po vašem odchodu a také během dne ve školce. To vám napoví, jak je vlastně situace „vážná”. Pláče vaše dítě dlouho nebo se po chvilce uklidní? Zapojuje se do her s ostatními nebo tráví čas o samotě? Je upovídané nebo tiché? Rozpláčou ho nějaké další konkrétní věci během dne? Jí nebo se jídla ani nedotkne? 

Podle těchto informací se pak snažte přizpůsobit svou situaci a hledat řešení. Je dost pravděpodobné, že pokud je už pár minut po vašem odchodu dítě veselé a v pohodě, jde hlavně o zvyk. Pokud to tak není, dítě nejspíš bude potřebovat pomoci trochu víc.

girl-3422711_1920

Tak i tak vám velmi doporučujeme jednoduchý (ale tak mocný!) „trik“ – prostě se dítěte zeptejte, co by mu pomohlo. Třeba vás dítě potřebuje před odchodem do třídy delší dobou objímat. Tak si na to vyhraďte čas a udělejte to. Třeba by dítěti pomohlo vzít si s sebou do školky svého oblíbeného plyšáčka. Tak to domluvte se s paní učitelkou a dejte mu ho. 

Tohle je obecně geniálně jednoduchý a účinný přístup k dětem – není nutné dítě vždycky hned utěšovat, uklidňovat, místo toho se ho můžete prostě zeptat, co by mu pomohlo. Díky této otázce odstraníte své domněnky a navíc dítěti předáte část zodpovědnosti. Pokud sebe i dítě naučíte tuhle otázku používat, hodně si tím ulehčíte život. 

 

3. Nebojte se ve školce domluvit na tom, co přesně vaše dítě potřebuje.

Pokud je situace vážnější, pokud je dítě smutné i během dne, pokud si odmítá hrát, jíst, určitě to jen tak nepřecházejte a zkuste najít řešení. Promluvte si s paní učitelkou nebo ředitelkou o možnostech, které by zrovna vašemu dítěti pomohly. I když to někde může být problém, je stále víc takových, které vám vyjdou vstříc. A i když to problém bude, nevzdávejte se po prvním odmítnutí. Hledejte řešení, které bude schůdné jak pro vás, tak pro vedení školky. 

Třeba byste ze začátku mohli strávit nějaký čas ve třídě spolu s dítětem, jinde můžete dítě ze začátku vyzvedávat třeba jen po dvou hodinách nebo chodit jen na odpoledne. Pokud máte dojem, že by vám něco takového mohlo pomoci, nebojte se ve vaší školce ozvat. 

girl-447701_1920

Zároveň, pokud vám to vaše situace dovoluje a máte pocit, že to pomůže, tak první týdny dítě vyzvedávejte ve školce hned po obědě. Je opravdu hodně těžké být v úplně neznámém prostředí celý den sám. Jen si vzpomeňte, jak se vám někdy zdály dlouhé dny, když jste byli malí. Postupné navykání na školku je pro dítě opravdu mnohem jednodušší. 

 

4. Školku před dítětem neshazujte, mluvte o ní pozitivně!

Když nástup do školky neprobíhá zrovna růžově, když je pro dítě ještě pořád školka příliš nová, když o ní má pochybnosti, dítě vše vidí v mnohem horším světle, než jak to doopravdy je. Nepodporujte dítě v negativním pohledu na školku.  Zkuste se vyhnout větám jako „Neboj, přijdu pro tebe co nejdřív.“, nebo „Mně se do práce taky nechce, ale musím.“ Vyhněte se výrazům, které dítěti upevňují přesvědčení, že školka je nepříjemná záležitost, která se musí protrpět.

Naopak se snažte klást důraz na pozitivní vnímání školky. Zaměřte se na to, co zrovna vaše dítě nejvíce ocení – ať už jsou to konkrétní kamarádi, dobré jídlo, parádní hřiště nebo zpívání písniček.

 

 5. Vysvětlujte, pak to vysvětlete znovu a klidně pořád dokola...

Opakování je matka moudrosti – to není jen klišé, spousta rodičů vám tu větu určitě rádo podepíše. Faktem totiž je, že hodně věcí, které jsou pro nás naprosto samozřejmé, nemusí být vůbec jasné dětem

Proč musí dítě začít chodit do školky? Co se tam bude dělat? Proč nemůže zůstat s vámi doma? Co když na něj někdy zapomenete a nevyzvednete ho? Vám tyto otázky možná připadají směšné, možná vás už vyloženě otravují, když je slyšíte pořád znovu a znovu. Jde ale o věci, které je třeba s dítětem dokola a dokola probírat, vysvětlovat je a opakovat. Po cestě do školky, večer před spaním, kdykoliv to dítě potřebuje. Nemyslete si, že je stačí zodpovědět pouze jednou. Dokud se na ně dítě ptá, jasno v nich nemá. A nejasnosti plodí nejistotu, nejistota strach, strach prudké emoční reakce…

 

6. Důvěra musí fungovat obousměrně – věřte dítěti a chovejte se tak, aby dítě mohlo věřit vám.

Možná už z našich předchozích článků víte, jak důležité je věřit svému dítěti. Že se nevyplácí mu všechny jeho cestičky dokonale umetat, že mnohem lepší je předávat mu zodpovědnost a prostě mu věřit, že to zvládne samo. Tak ono to má i druhou stranu mince.

love-826936_1920 (1)

Důvěra mezi vámi a vaším dítětem musí být vzájemná. Dítě potřebuje vědět, že co rodiče slíbí, to taky splní, že dohody platí. Že se nemusí ve školce ničeho bát, že nemusí pochybovat, zda se pro něj vrátíte. U náročnějšího zvykání na školku to platí více než kdy jindy. Dítěti nelžete a dodržujte dohody. Bezvýhradně.

 

7. Pomozte dítěti znovu nalézt řád. Nenechte vaše dítě ve strachu, zda ve školce zůstane napořád.  Plánujte spolu a „těžší časy“ prokládejte tím, co má dítě opravdu rádo.

Za ranním dětským pláčem ve školce se často skrývá prostě jen to, že dítě neví, co se bude dít ani jak dlouho to bude trvat, že zažívá velký chaos a nejistotu. Děti totiž milují řád a pravidelnost. Dodává jim klid. A školka jim jejich dosavadní celoživotní řád a jistotu úplně obrací. Udělejte dětem jasno v tom, kdy se co bude dít Nenechte vaše dítě ve strachu, zda ve školce zůstane napořád. 


Přesně z toho důvodu taky vznikl náš úplně první kalendář. Aby pomohl mému nejstaršímu synovi Kubíkovi se v tom chaosu školkových dní neztratit. Aby pochopil, co se kdy bude dít,  a že se na věci, na kterých se domluvíme a které vyznačíme na kalendáři, může spolehnout. A hlavně, že ho v tom nenechám!  Naše společné plánování na kalendáři postupně Kubíkovi pomáhalo předvídat. Díky tomu pomalu nacházel odpovědi na otázky jako: Jak dlouho budu ve školce? Kdy si pro mě přijdeš? Kdy budu s vámi doma? Proč po víkendu musím jít zase do školky? Tím, že přesně viděl, co se bude dít, získal jistotu. Tím, že měl všechny plány stále na očích, postupně znovu nacházel ztracený řád. Pláč nezmizel jako mávnutím kouzelného proutku. Ale každý večer a ráno při povídání u kalendáře jsme spolu naše pochybnosti pomalu rozpouštěli. Adéla


Není vůbec podstatné, jestli si vezmete k ruce náš kalendář, týdenní plán nebo si vytvoříte společně váš vlastní. Důležité je, že se ve znovunalezení řádu pokusíte své dítě maximálně podpořit. Váš malý školkáček tak může mít stále na očích, co ho kdy čeká. Uvidí, kolikrát ještě půjde do školky a kdy si ho který den vyzvednete. 

IMG_20190625_200505 (1)

Vám to navíc v situaci náročného zvykání na školku umožní pracovat s motivací dítěte. Úplně nedoporučujeme motivovat dítě sladkostmi nebo drobnými dárečky – i když je nám jasné, že i tato forma může některým dětem pomoct překlenout krizové zvykací období. Za nás ale platí – mnohem lepší je dítě motivovat společnými zážitky. 

Slibte si a zaznačte v kalendáři vše, co spolu odpoledne po školce budete podnikat. Naplánujte si věci, které má dítě rádo a na které se bude těšit (plavání, procházku po městě, zmrzlinu, babičku...). Tady ale musíme znovu připomenout bod předchozí – neslibujte nic, co pak nemůžete splnit.

 

Momenty, které nejsou snadné, jsou právě těmi, co nás nejvíce formují a posouvají. A i když to ze začátku vašemu dítěti ve školce nejde zrovna lehce, má vás. A vy ho podržíte. Naprostá většina dětí si na školku nakonec zvykne a do budoucna to pro ně bude období krásných vzpomínek. S citlivým přístupem a s respektem k dítěti to i vy zvládnete. Dítě jako hlavní aktér a vy jako jeho průvodce. Až před dítětem bude v budoucnu stát nějaká další velká výzva, může z této zkušenosti čerpat sílu. Navíc bude hluboko uvnitř vědět, že rodiče ho v tom nenechají, že se na ně může opravdu spolehnout. Přibalíte mu tak do světa to nejdůležitější, co mu v tuto chvíli můžete dát. Držíme vám palce!


Chcete vašemu školkáčkovi pomoci s pochopením toho, kdy se co bude dít? Pak budeme moc rádi, když se pustíte do plánování zrovna na našem kalendáři nebo týdenním plánu. S nimi už vaše děti nebudou na pochybách. Všechny magnetky jsou ručně vyráběné. Díky tomu jsou v podstatě nezničitelné a můžou tak vaše dítě provázet po celou školku a s menším obměněním třeba i školu. :)  

Chcete mít přehled o dalších článcích a o tom, co se u nás děje? Přidejte se do naší facebookové skupiny Plánujeme s dětmi. Mimo skvělé inspirace zde najdete zdarma různé materiály.


Skupinu Plánujeme s dětmi pro vás vedou a praktické články k tomuto tématu pro vás připravují dvě ostřílené mámy celkem šesti dětí do pěti let. :D Život nám oběma přinesl nejen každé po třech dětech brzy po sobě, ale taky s tím spojené nečekané a ne zrovna jednoduché výzvy. Každý den se snažíme nejen přežít, ale hlavně si ho užít.

Adéla / Lyonis - svými pomůckami dělá život jednodušší sobě, svým dětem i všem ostatním, kteří o to stojí. Tvoří a prodává krásné a do detailu promyšlené věci, které všechny sama na své rodině poctivě testuje a vylaďuje k dokonalosti.

Jana / Mateřská povolená - píše blog o tom, jak se žije se třemi dětmi brzy po sobě. Je mistryně organizace i improvizace. Ono to ani jinak moc nejde. Leda by s dětmi chtěla sedět celé dny doma. A to ona nechce. Nebojí se zabalit svou smečku a vyjet s ní sama na celodenní výlet do lesa, na půldenní nákupy do IKEA a brzy třeba i na zahraničí cesty.